Co je udržitelná spotřeba?

Jak definovat trvale udržitelnou spotřebu?

Základní charakteristikou trvalé udržitelnosti je naplňování potřeb současné společnosti, aniž by tím byla omezena možnost kvalitního života příštích generací. Na rozdíl od myšlenky trvale udržitelného rozvoje, zaměřeného zejména na podnikovou sféru, trvale udržitelná spotřeba je úkolem zejména pro spotřebitele – ať už jde o jednotlivce, nebo o stát.

Kdo není součástí řešení je součástí problému ( autor oddílu: Ondřej Velek)
Nadspotřeba zemí Severu a podspotřeba zemí Jihu (dialekticky spojená s nadvýrobou a zaostáváním) představuje hlavní zdroj globální nestability. Nůžky spotřeb se stále více rozevírají – Sever (20 % světové populace) spotřebovává 86 % globálních zdrojů – chudých 20 % Jihu zemí spotřebovává jen 1,3 %. Bohatá pětina jí 45 % veškerého masa (chudá pětina jen 5 %), bohatá spotřebovává např. 58 % energie (chudá méně než 4 %) a 84 % veškerého papíru (chudá jen 1,1 %) , bohatá vlastní 74 % všech telefonů (chudá jen 1,5 %) a také 87 % všech vozidel (chudá jen 1 %) (UNDP Human Development Report 1998). Také souhrnné indikátory ukazují přetížení celé Země, prohlubování propasti bohatých a chudých a život „na dluh“. Ekologická stopa porovnává obnovitelné zdroje s produkční biologickou kapacitou přírody. Ekologický deficit dané populace ukazuje přetížení daného prostoru vzhledem k ekologické stopě.

Ekologická stopa – (Autorem textu Ondřej Velek)

Jaká je role státu?

Prvním krokem pro spotřebitele je změnit své nákupní chování. To ale nedokážou sami. Spotřebitelé mají nedostatek informací o tom, jak žít více „trvale udržitelným“ způsobem života a je věcí vlády, aby intervenovala ve prospěch trvalé udržitelnosti. Na semináři spojeném s konferencí "Udržitelná spotřeba – výzva pro 21. století“ formulovali jeho účastníci tyto požadavky adresované vládě ČR:

Mezinárodní konference Udržitelná spotřeba – výzva pro 21. století, pořádaná UNEP se uskutečnila v květnu tohoto roku pod záštitou ministra životního prostředí ve spolupráci s národním komitétem UNEP v ČR sítě ekologických poraden (STEP). Na konferenci byla představena zpráva Příležitosti udržitelné spotřeby – strategie pro dosažení změny, vypracovaná UNEP ROE (Regionální kanceláří pro Evropu) a UNEP DTIE (Divize technologie, průmysl a životní prostředí), která definuje 4 základní strategie vedoucí k trvale udržitelné spotřebě:

Příležitosti udržitelné spotřeby: strategie pro dosažení změny – dokument ve formátu PDF

Rada vlády pro udržitelný rozvoj

Rada vlády pro udržitelný rozvoj, jejíž vznik požadovali i účastníci konference, byla ustavena v červenci tohoto roku. Přímo „na míru“ potřebám trvale udržitelné spotřeby se předpokládá vznik speciální pracovní skupiny, která se bude trvale udržitelnou spotřebou prioritně zabývat.

Více informací o Radě naleznete zde.

Jak sledovat udržitelnou spotřebu? ( autor oddílu: Ondřej Velek)

Státní instituce dosud nesbírají řadu dílčích indikátorů udržitelné spotřeby a výroby které by sledovaly dobře odpoutání trendů dobra a zla („decoupling“) a udržitelnost vývoje. Ekologická stopa definované populace je celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používaní běžných technologií. Environmentální prostor je celkový objem energie, obnovitelných i neobnovitelných zdrojů a absorpční kapacity prostředí, který je možno využívat, aniž by tak byl přístup příštích generací k těmto zdrojům významněji omezen. Indukce spotřeby (Rebound Effect, Snap-Back Effect, Takeback Effect, Offsetting Behavior) je dána zákonem poptávky (“Law of Demand”), základního principu, že pokud cena (vnímaná spotřebitelem) klesá, spotřeba obvykle vzroste. Indukce je známý průvodce inovace i expanze mimo udržitelné scénáře od počátku industrializace – poprvé byla popsána 1865 Stanley Jevonsem u růstu spotřeby uhlí u efektivnějšího parního stroje. Indukce je jednoduše měřitelná z rozdílu projektovaných úspor skutečných úspor. Indukce má přímé, nepřímé a makroekonomické efekty a je nutné s ní počítat v ovlivňování spotřeby do udržitelných mezí nerůstové ekonomiky. Soutěžní a expanzivní paradigma výroby a najaté reklamy indukuje spotřebu např. v dopravě (“zasej silnice- sklidíš auta”), v nakládání s výrobky a odpady („postav spalovnu – odpady porostou“), i stavebnictví („lépe izolované domy podporují přetápění“). Přísliby „informační revoluce“ nahradit cestování lidí komunikací jsou zatím nenaplněné. Inovace výroby úspornějších výrobků (počítačů, aut apod.) je částečně zhoršena růstem počtu výrobků a intenzitou jejich používání (déle zapnuté počítače, tisk „zbytečných“ dokumentů, počet jízd). Indukce spotřeby (rebound effect) snižuje efekt zlepšení u některých inovací až o 50 %! Bez přímé nabídky alternativ spotřeby a tlumení nadspotřeby nedojde ke zmenšení současné nestabilní ekologické stopy ČR (cca 6 ha/os) na udržitelnou mez. Pro prosazení alternativ bude potřeba co nejdříve nastavit veřejně problémy otevřít některá velmi kontroverzní témata „svobody konzumovat“ a regulace neudržitelné spotřeby. Pro společensky vydiskutované vhodné programy bude třeba zavést některé nové indikátory „kvality života“ (viz např. návrh 13 indikátorů kvality života (Hazel Henderson 2000) nezávislé na současných „prorůstových indikatorech“ (HDP).

Na výrobky a odpady přístup LCA nebo PAYT?

Přenášet odpovědnost za výrobek jen na spotřebitele na konci systému a motivovat ho poplatkem k vyšší separaci složek odpadu a tím k uzavírání oběhu výrobku (PAYT „Plať podle toho, kolik (netříděného domovního) odpadu vyhodíš“) je z koncepčního hlediska slabé a bude také z ekonomického hlediska asi neefektivní. Daleko lepší je přenést „prodlouženou odpovědnost“ za celý cyklus výrobku a za vzniklý (zejména nebezpečný) odpad na výrobce, který může ovlivnit jak fázi výroby, tak systém uvádění výrobku na trh a jeho vracení zpět k zneškodnění. Systém PAYT má určitou výchovnou a motivační funkci, která se ale může uplatnit jen v širším státem a výrobcem garantovaném systému „prodloužené odpovědnosti výrobce“. Klíčové pro věrohodnost systému pro „individuálního spotřebitele“ bude chování „kolektivního spotřebitele“ tj. státu, který je racionálnější a má potřebnou kapacitu i nástroje rozhodování pro výběru zboží a služeb. „Státní spotřebitel“ může při nakupování sledovat i omezovaní odpadu (viz např. příručka GIPPER 2002). Kapacita státních institucí a koordinace lépe dovede požadovat výrobky s delší životností, opravitelné, modulární, opakovatelně použitelné a může také nastavit nemateriální odběr „služby“ místo „výrobku“ (Product Service Systems). Státní spotřebitel také může lépe nastavit a kontrolovat produktová kritéria zejména eliminaci nebezpečných látek a zveřejňovat je i pro další spotřebitele.

Udržitelná spotřeba a výroba jako komplexní manévr potřebuje mít zakotvení v závazném dokumentu nejlépe Národní strategii udržitelného rozvoje (NSUR), která má být připravena schválena vládou v roce 2004. Předchozí pracovní verse z let 2001 (COZP 2001) a 2002 (CEU 2002) slouží jako velmi dobré podkladové materiály. Jasné požadavky s dopadem na vzorce spotřeby a výroby formuluje i letos vydaný manifest „Svoboda a udržitelnost“ (IPICREU 2003): zákonem garantovat návratnost investic do zařízení využívajících obnovitelné zdroje energie pro odstranění tržně-ekonomické diskriminace obnovitelných zdrojů energie a úspor, zdanit neobnovitelné přírodní zdroje daní z energií vyrobených z neobnovitelných zdrojů a daní z neobnovitelných přírodních surovin, osvobodit výnosy ekologických investičních fondů od daní, zajistit vyšší spoluúčast výrobců a dovozců na financování zpětného odběru odpadu z jejich výrobků a na následném materiálovém využití, vedle národního produktu zavést další ukazatele stavu ekonomiky zohledňující mimo tržní bohatství a investice na obnovu a zachování funkcí životního prostředí, motivovat zvýšení výdajů na výzkum a vývoj eko-technologií aj.

Dokumenty ke stažení:

Deklarace Příležitosti trvale udržitelné spotřeby pro ČR : SCOPE declaration UNEP CR (text je v angličtině)

Směrnice OSN na ochranu spotřebitele : UN Guidelines for Consumer Protection (text je v angličtině)

Směrnice OSN na ochranu spotřebitele (výtah v češtině)

Doporučení rady OECD z 21.3.1996 ke zlepšení environmentálního chování veřejné správy